Vsetín 2022

Letošní 47. ročník oblíbeného vsetínského turnaje proběhl podobně jako loni ve skromných podmínkách. Hrálo se jen na sedm kol, akce trvala pět dní a kapacita hrací místnosti byla 32 hráčů. Místem konání se stala klubovna pořádajícího oddílu, jež sousedí s legendárním zimním stadionem Na Lapači, kde místní hokejový tým ve druhé polovině devadesátých let sbíral jeden extraligový titul za druhým. V současné době se Vsetín pokouší o návrat mezi elitu a stejně jako v dobách největší slávy má i ve druhé nejvyšší lize velkou podporu fanoušků. Ale tento článek bude především o šachách.

Zatímco před rokem, kdy se hrálo ve stejných prostorách, se kapacita místnosti brzy naplnila hráči ze vsetínských a okolních oddílů a na nás tak nezbylo místo, letos Patrik Pýcha neváhal a vyjednal u Radka Zádrapy s velkým předstihem dvě místa (pro sebe a pro mě), a to jak za šachovnicemi, tak v pohostinném domě u skvělých Zádrapových. Byl jsem za to rád, město Vsetín má takovou specifickou atmosféru, kterou bych neváhal označit latinským slovním spojením genius loci. Protože se přihlášky nehrnuly tak rychle jako loni, nabídl nám později Radek ještě dvě místa, čehož využili Vojta Dudek a Anežka Vlková. V předběžné startovní listině jsme dlouho zabírali první čtyři místa, nakonec se ale přihlásili dva silnější hráči, Patrik Gnida a Jakub Krejča z nedaleké čerstvě extraligové Hošťálkové.    

Do Vsetína jsme přijeli už v pátek 1. 7. po 17. hodině vlakem a dočkali jsme se výtečného servisu – na nádraží čekal Radek, naložil nás i zavazadla a odvezl nás až domů, kde ihned nalil přivítací panáky slivovice. Sotva jsme dopili, dorazili další dočasní obyvatelé domu, sympatičtí příbuzní Zádrapových z Olomouce (manželé + dvě děti). O víkendu jsme tak obývali dům v počtu 12 lidí a jedné jezevčice, bylo tedy poměrně veselo.   V uvedeném složení jsme v sobotu dopoledne absolvovali poklidný výlet do přírody, konkrétně autobusem vysoko nad Vsetín na Dušnou a zpátky pěšky s následným obědem a odchodem na prezentaci a zahájení turnaje.  

Do Přeboru Vsetína se nakonec prezentovalo 25 hráčů z devíti oddílů. Roli favoritů s přehledem uhájili zmiňovaní hošťálkovští hráči, kteří shodně ztratili jen po bodu za dvě remízy – s Vojtou Dudkem a ve vzájemném souboji. Pomocné hodnocení nakonec rozhodlo o celkovém prvenství Patrika Gnidy. Pomyslnou bronzovou medaili získal zaslouženě Vojta Dudek s 5 body, když ani jednou v turnaji neprohrál, což se povedlo jen hráčům na stupních vítězů. Odměnou mu byla finanční cena ve výši 1.200 Kč, jež mu s rezervou pokryla nocležné i startovné. A když k tomu přidáme skutečnost, že Vojta má vlak zdarma, zahrál si hodně levný vícedenní turnaj…

Druhým nejlepším Vlašimákem v pořadí jsem byl na 5. místě já, což mi zajistilo poslední finanční cenu ve výši 400 Kč. Ovšem moc zasloužené to nebylo, z první nasazené pětky jsem hrál jen s Gnidou. Paradoxně mi pomohla remíza ve třetím kole s Františkem Parákem (1535), který mi ve vyrovnané pozici ve 24. tahu nabídl remízu s následnou ochutnávkou domácí slivovice, čemuž jsem nedokázal odolat, a ani zpětně toho nelituji. Sice jsem se v dalším průběhu nedostal k nejsilnějším hráčům, ale dobře jsem si zahrál i s papírově výrazně slabšími – na výhry jsem se hodně, ale opravdu hodně nadřel. Škoda porážky v 5. kole s Vlachopulosem (1855), tam jsem si se dvěma pěšci navíc nepohlídal taktiku. Naopak v posledním kole jsem „vyseděl“ výhru ve vyrovnané věžovce.

Foukal-Matějovský po 42.Vh7:

Soupeř hrál věžovou koncovku zbytečně pasivně a ve 37. tahu jsem získal pěšce a rozhodující převahu. Kdyby ale v pozici na diagramu místo Vh7 přišlo třeba 42.Vf2, mohl bílý ještě bojovat, už jsem zazdil i jasnější pozice… Nyní už jsem si ovšem matový závěr nenechal utéct: 42…Vb6+ 43.Ka3 Vgb1! 0:1

Anežka Vlková skončila hned za mnou na 6. místě a místo peněz dostala tričko za nejúspěšnější ženu.   Uhrála o půl bodu méně než já, ale její výkon byl rozhodně hodnotnější. Prohrála jen s hošťálkovskými favority a při remízových soubojích v oddílových derby s Vojtou i Patrikem tahala za delší konec, z nadějných pozic určitě mohla vytěžit víc než bod.

Se stejným bodovým ziskem (4/7) jako Anežka se na sedmé příčce umístil Patrik Pýcha. Patrikovi se ve valašské metropoli líbí, ale tamní vzduch mu z nějakých záhadných důvodů nesvědčí – rok co rok ho ve Vsetíně trápí zdravotní problémy. Letos se dostavily v polovině turnaje a náš hráč před pátým kolem dokonce zvažoval, že k partii s Foukalem (1819) nenastoupí. Po zralé úvaze se rozhodl bojovat a dobře udělal, připsal si totiž moc hezkou výhru a zůstal v bojích o přední místa. O ta přišel až v posledním kole, kdy si s panem Vlachopulosem podobně jako já dostatečně nezabezpečil krále.            

Ať už naše výkony vidíme jakkoliv (dávám tímto článkem všem prostor vyjádřit se v diskuzi, já osobně jsem spokojen s výsledkem, ale úroveň hry raději neřeším ), zahráli jsme si dobře. Všem pořadatelům na čele s Pavlem Mladým a Pepou Kovaříkem patří poděkování za příjemný malý turnaj a rádi přijedeme i za rok, ať už bude formát jakýkoliv. Samozřejmě domácím fandím, aby se podařilo zajistit obvyklou větší akci, ale i tato měla své kouzlo. Už proto, že součástí výzdoby tamní klubovny jsou i fotografie z ateliéru Radka Zádrapy a například na předních deskách se hrálo pod dohledem čtrnáctileté Nely Pýchové. To si mohla prohlédnout i živá 23letá Nela, která přijela v pondělí večer a do turnaje se zapojila alespoň tím, že došla účastníkům koupit smetany do kávy.

Co se týče doprovodného programu, tak na ten letos nezbývalo moc času. Kromě zmiňovaného sobotního výletu a každodenních večerních posezení v různých podnicích či v milé společnosti hostitelů v jejich kuchyni nebo altánku jsme v pondělí s Anežkou a Vojtou stihli koupaliště. Zatímco ve středu po skončení turnaje Patrik s Anežkou odjeli domů, s Vojtou a Nelou jsme si pobyt o jeden den prodloužili a vydali se na prohlídku Vsetína s výstupem na zámeckou vyhlídkovou věž.

Během procházky po Vsetíně nás v hračkářství zaujal velký plyšový medvěd. Museli jsme jít hned dovnitř změřit, zda byl větší méďa, nebo Nela. Kdo myslíte?

Ve čtvrtek nás ráno před 9. hodinou Radek odvezl na vlak a jedna pěkná akce skončila.

V závěru článku musím samozřejmě poděkovat všem Zádrapovým – taťkovi Radkovi, mamince Míše a dcerkám Amálce a Gábince – za tradiční poskytnutí azylu, moc jsme si to užili. Jste báječná rodinka!      

Výsledky na chess-results

Stránky pořadatelů

(autor článku: Ondra Matějovský)