Skvělý finiš na Přeboru škol ČR

Jirka Mejzlík

Družstvo ZŠ a MŠ Dolní Kralovice v sestavě Lukáš Jelínek, Štěpán Vopěnka, Patrik Pýcha a Nela Pýchová při své premiérové účasti na celorepublikovém Přeboru škol vybojovalo skvělé 15. místo v kategorii 6.-9. třída.

Letošní finálový turnaj pořádal v DDM Olomouc oddíl Agentura 64 z Grygova. Nenechme se mýlit tím, že Grygov je obec velikosti Dolních Kralovic cca 5 km od Olomouce. Jedná se o největší a nejkvalitnější oddíl v Olomouci, jeho A-tým hrající extraligu dospělých má na soupisce několik velmistrů a řadu hráčů s tituly IM a FM. S třemi z nich přišli do styku i účastníci turnaje: v roli hlavního pořadatele působil IM Richard Biolek, funkce rozhodčích vykonávali IM Šimáček a IM Kaňovský.

Právo postupu na celorepublikové finále měly vždy první dva týmy z každého krajského přeboru. Vzhledem k rozumné dopravní dostupnosti Olomouce autem i vlakem toho všechny kraje beze zbytku využily a ve startovní listině se tak objevilo 28 týmů. Soupisky mnohých škol obsahovaly známá jména, více než polovina startujících byla držitelem ELO koeficientu (5 hráčů s ELO přes 2000, dalších 26 s ELO přes 1600). K největším favoritům patřilo Gymnázium Frýdek-Místek s několikanásobným mistrem ČR Jiřím Kočiščákem (ELO 2279) na první šachovnici (dále Kozel, Bujnošek, Nytra). Známými jmény byly naplněny soupisky dalších favoritů: ZŠ Boršice (Volčík, Gabriel, bratři Pfefferovi), ZŠ Český Těšín (Kawulok. Miturová, Langnerová, Langner), ZŠ Jihlava (bratři Seidlovi, Škoda) i mnohých dalších. Na první šachovnici týmu Gymnázia Prostějov figuroval Vojtěch Plát. Naše sestava s dvěma elisty (Lukáš, Patrik) nás zařadila na 22. místo. Rozhodně jsme však několik prvenství měli hned na začátku. Nela byla výrazně nejmladším účastníkem (teprve třeťačka), Patrik byl jedním ze dvou páťáků.

Vlastní turnaj se hrál v DDM Olomouc, téměř v centru města. V divadelním sále ve velmi důstojném prostředí se hrálo vždy prvních sedm zápasů, bohužel jsme se tam ani jednou neprobojovali. Spodní polovina startovního pole soupeřila v klubovně v přízemí, našlapaná jak sardinky na zhruba pětinové ploše oproti sálu. V takovém prostředí bychom si nedovolili uspořádat ani žákovskou ligu, přitom stačilo ještě dva zápasy přesunout na hlavní sál. Naštěstí bylo v průběhu turnaje krásné počasí, a tak okna mohla být dokořán a volné chvíle děti trávily na prolézačkách a kolotoči dětského hřiště v areálu DDM. Organizace vlastního turnaje probíhala výborně, losování bylo okamžité a v časovém plánu nebyl žádný skluz. Ani rozhodčí v naší části nemuseli řešit žádné spory a protesty, pouze před úvodním losováním po upozornění soupeřů bylo asi na dvou soupiskách změněno pořadí dle pravidla propozic „hráči jsou na soupisce seřazeni dle výkonnosti“. Přesný výklad tohoto pravidla je ovšem dost problematický.

Detailní průběh turnaje i jednotlivých zápasů jsem dostatečně komentoval v diskusi k předchozímu článku o Přeboru škol a musel bych se opakovat. Takže pouze stručně a souhrnně: první den se nám vůbec nevydařil, v pěti zápasech jsme uhráli jedinou remízu a se ziskem 6,5 b jsme přenocovali na 25. místě. Druhý den pak vyšel nad všechna očekávání: ze čtyř kol jsme získali 11,5 bodů (z 16 možných), což zároveň představovalo 3 zápasové výhry a jednu remízu. Nejlepší výsledek jsme dosáhli v posledním kole (3,5-0,5) proti ZŠ Nýřany. To nás katapultovalo do samé poloviny výsledkové listiny, celkový padesátiprocentní zisk (18 bodů z 36 možných) představoval konečné 15. místo, o sedm míst lepší, než bylo naše nasazení. V takový výsledek nedoufal po prvním dnu ani bezbřehý optimista Štěpán. Podrobné výsledky včetně statistik najdete v aktuálních odkazech, s ohromným náskokem vyhrál největší favorit Gymnázium F-M před Boršicemi a Českým Těšínem.

Momentka z 1. kola. Dolní Kralovice podlehly vysoce favorizovanému Novému Bydžovu 0,5:3,5, když jedinou remízu uhrál Štěpán Vopěnka s Tomášem Vaňkem (Elo 1682).

Co se týká výsledku jednotlivých našich hráčů, na hranici svých možností zahráli všichni čtyři. Štěpán Vopěnka na 2. šachovnici uhrál 5,5 bodu a prohrál pouze dvě partie. Hrál s přehledem a téměř bez chyb, jenom někdy až příliš rychle. Patrik Pýcha se na 3. desce zcela vyhnul remízám a zaznamenal 5 výher. Hrál výborně, slabší chvilku si vybral pouze v posledních dvou kolech prvního dne, kdy podlehl relativně málo úspěšným hráčům. Zřejmě již působila únava z náročného dne. Nela Pýchová na 4. šachovnici měla pomalý rozjezd. Stále se po březnovém MČR nedokáže vyrovnat s rapidovým tempem a visící praporek byl permanentní hrozbou. První dvě prohry se silnějšími soupeři nesla statečně, zato prohraná lepší pozice v časové tísni ve třetím kole spustila vodopád slziček. Následně se dostavil u Nelinky tradiční efekt odplavení stresu – famózní jízdou uhrála v posledních šesti kolech 5,5 bodu.

Schválně jsem si nechal na závěr 1. šachovnici a Lukáše Jelínka. Ač disponujeme velmi vyrovnaným týmem, nemáme bohužel hráče kalibru Davida Zváry na první desku. Lukáš si již zvykl, že role otloukánka zbývá na něj. V průběhu turnaje narazil na čtyři hráče s výrazně vyšším Elem a také za přispění visícího praporku odešel čtyřikrát poražen. Se třemi soupeři se srovnatelným Elem sehrál vyrovnané partie a odnesl si jednu výhru. S oběma protihráči bez osobního koeficientu zapůlil: poprvé nabídl remízu na můj pokyn ve vyrovnané pozici s výrazně horším časem, podruhé reklamoval remízu v nestejných střelcích s 30 sekundami na hodinách. Lukáš by potřeboval hrát trochu agresivněji: ustoupit bezdůvodně ve vyrovnané koncovce s králem z 3.řady zpět na první by přece jen už neměl. Konečné Lukášovy 2 body nejsou mnoho, pro celkové pořadí však znamenaly neuvěřitelný posun z 22. místa na 15.

Nemohu si odpustit pár poznámek k systému hodnocení přeboru škol. Olympijský systém, součet bodů uhraných všemi hráči jako hlavní kritérium, se používá dost výjimečně. Kromě Šachové olympiády (odtud i název systému) se s ním setkáváme právě jen na přeborech škol, a to všech tří úrovní (okresní, krajské a celorepublikové). Pro dětská družstva je maximálně vhodný, není třeba taktizovat a dávat plichtu ve vyhrané pozici za stavu 2:1 nebo lámat tupou remízovou koncovku za stavu 1:2. Našemu vyrovnanému družstvu navíc systém vyhovuje: spíš výrazně vyhrajeme než že bychom dostávali kanáry. Co je zajímavé, tak oproti tříbodovému zápasovému systému je konečné pořadí zcela změněné. Celkově druhé ZŠ Boršice se zápasovým skóre 4-1-4 by v tradičním hodnocení skončily až 13.!!! Na druhé místo by se naopak ze šestého posunuly Teplice s výsledkem 7-0-2.

Na závěr chci poděkovat ZŠ Dolní Kralovice za velkou podporu rozvoji šachu na škole a speciálně této akce, o čemž svědčí i osobní účast ředitele školy Mgr. Vladimíra Roučky ve funkci vedoucího naší výpravy, navigátora a dozoru. Myslím, že se mu akce líbila stejně jako všem dětem. Škole jsme rozhodně ostudu neudělali a doufáme, že si vybojujeme v některém z příštích dvou let v nezměněné sestavě šanci naše umístění ještě vylepšit.

Krátce po vyhlášení výsledků. S cenovým fondem se pořadatelé příliš nevytáhli, za umístění kolem poloviny dostal tým dohromady jeden komiksový sešit a jedny křupky. Zejména ten sešit se bude dělit špatně… Na snímku zleva: trenér Jiří Mejzlík, Lukáš Jelínek, Štěpán Vopěnka, Nela Pýchová, ředitel školy Mgr. Vladimír Roučka a Patrik Pýcha.

Na úplný konec jedna perlička: po Nelinčině slzavém závěru třetího kola jsem konstatoval „Teď začne vyhrávat, to je mockrát prověřené!“ Když jsme večer prohlíželi statistiky s Lukášovými pěti nulami, navrhl zkušený pedagog p. Roučka: „Neměli bychom hned ráno rozbrečet Lukáše?“ Nevím, třeba by to fungovalo, ale zapomněli jsme to zkusit. I tak druhý den Lukáš zabral.