Procházka se tentokrát ukázala být značně nebezpečná a od samého začátku bylo třeba čelit nástrahám, které číhaly na každém rohu. Na sraz, který byl v 9 hodin v Sázavě u kláštera jsme se sjeli z různých stran. Já s Davidem Navarou vlakem z Prahy, Maťa s Vilingerovými autem z Vlašimi, Standa Vávra autem od Blažejovic a Tomáš Gergelits dorazil na kole z Čerčan. Další členové výpravy se pak přidali v Ratajích.

David ve vlaku ráno psal, že je rád, že jedeme brzy, protože při projíždění Hostivaří je ještě chladno a že si v Měcholupech bude hlídat batoh. Odpověděla jsem mu, že pozitivní je, že projede rájem v Edenu. Nastoupila jsem v Horních Měcholupech.

U sázavského kláštera byla v neděli 11. srpna nějaká slavnost, zrovna tam stavěli stánky a nosili do nich zboží. Nemohli jsme odolat výborné ranní kávě a domácí limonádě a tím měli nemalé zpoždění hned na startu. Aspoň bylo hned jasné, proč jsem na 18 km dlouhý výlet naplánovala celý den. :)

Ráno u sázavského kláštera

Další nástraha byla v podobě lávky přes Sázavu, kde jsme se raději hned všichni vyfotili, kdyby pak naši zátěž nevydržela a pár nás ubylo.

Cestou v lese jsme potkali postaršího pána se zajímavým psem. Dozvěděli jsme se, že fenka Lili je ruský chrt a že toto plemeno je původem z Petrohradu, kde bylo chováno v carském paláci. David pohotově řekl, že má maturitu z ruštiny a bude na Lili mluvit rusky. Nebylo to třeba, Lili byla velmi přátelská a rozuměla i česky.

Na začátku Mrchojed jsme vytáhli svačiny. Na návsi pak proběhla první exhibiční partie mezi mnou a Tomášem Gergelitsem. Hned na začátku jsem na rovinu řekla, že blicky jsou na mě moc rychlé. Na rapidové tempo ale nebyl čas, takže jsme hráli 5 minut +5 sekund za tah a já spadla na čas.

S časem jsme měli problémy i jinak. Tomáš Vojta, který nechal auto v Českém Šternberku a jel vlakem do Ratají, se už několikrát smskou ptal, kde jsme. Co na to říct. Několikrát jsme sešli z cesty. Průběh byl vždy stejný. Zakecali jsme se a přestali dávat pozor, kde je červená značka, která nás měla provázet od Sázavy až na Šternberk.

Zajímavá byla zřícenina hradu Talmberk, kterou postupem doby pohltila vesnice a stala se její součástí.

V Ratajích se připojila Nela a paní Vilingerová s mladším synem Jendou. Nejdříve jsme zašli doplnit tekutiny do místní hospůdky, a když zavelel Tomáš Vojta: „Kopni to do sebe a jdem“, vyrazili jsme na hrad Pirkštejn. Dle názvu jsme si raději dávali pozor na srdce. :) Ondřej Kobza tu nechal instalovat šachový stolek se zajímavými dřevěnými figurkami. Chvíli jsme se dohadovali, která figurka je král a která dáma. Bylo to trochu matoucí. Můj názor byl, že dáma je určitě figurka/kostička s namalovaným srdíčkem, a později se ukázalo, že to tak opravdu bylo míněno. Proběhly další exhibiční partie.

Zápis partie s komentářem Davida Navary:

Vedle šachového stolku byl Poeziomat. Točilo se klikou a za odměnu pak byla z trouby slyšet trocha poezie. Bohužel ne moc hlasitě, neboť točení klikou způsobovalo hluk, který převyšoval hlas z poeziomatu. Točení bylo navíc celkem fyzicky náročné, a tak jsme konstatovali, že by se básně měly k tomu účelu skládat krátké, a ne se moc rozkecávat.

Na informační tabuli bylo o poeziomatu pár informací a i kontakt na Ondřeje Kobzu. Poslala jsem mu na WhatsApp fotku, jak Tomáš s Davidem hrají na jeho šachovém stolku. Po chvíli, když už jsme scházeli od hradu dolů k řece, mi volal a ptal se, jestli ta fotka není jen nějaká sranda. Pozval nás pak na prohlídku hradu, kde už devět let žije. Hrad se v současnosti skládá z věže a gotického paláce. Bylo moc fajn vidět místa, kam se běžný turista nepodívá. To byl můj sen, podívat se při prohlídce pamětihodnosti i za ty zavřené dveře, kam nevede prohlídková trasa.

Ondřej Kobza nás osobně provedl po hradě Pirkštejn.

Pak už jsme se těšili na koupání u jezu pod hradem, přeci jen bylo v ten den kolem 30°C. Voda byla úžasná, osvěžující a místy různě teplá.

Poslední část cesty do Šternberku proběhla bez větších zacházek.

Hrad Český Šternberk – cíl naší cesty

Po občerstvení se v restauraci pod hradem David podepsal dvě knihy Tajná přísada. Na turnaj v bleskovce tentokrát nedošlo, nezbyl čas. Tomáš Vojta mě s Davidem odvezl na vlak do Benešova a zbytek výpravy si ještě zahrál šachy.

Závěrečné blicky v hospůdce v Českem Šternberku

Byl to moc hezký den.

(autorka článku: Blanka Voříšková)

Připomínka předchozích Šachových procházek:

Opat Zavoral 2024, Vrchotovy Janovice 2023, Albertovy skály 2023, 2022, Zlenice 2022, Kožlí 2021