Na další šachovou vycházku jsme vyrazili do blízkosti mé rodné vesnice Nalžovice, která se nachází kousek od Sedlčan. Můžeme zde najít ne příliš známou Bartůňkovu naučnou stezku, která nabízí několik překrásných výhledů na Vltavu z Albertových skal. Stezka je dlouhá asi 9 km a kvůli náročnému terénu trvá několik hodin ji celou projít. Letos průchod navíc ztížilo několik popadaných stromů a větví z nedávné bouřky.
Naučnou stezku a její okolí znám velmi dobře ze svého dětství. Ráda se sem vracím a snažím se každý rok se na vyhlídky alespoň jednou podívat. Doporučuji zajít obhlédnout kvetoucí skály na jaře. Stezka je známá nejen díky vyhlídkám, ale i výskytem jehličnatého dlouhověkého stromu tisu.
Ráno jsme se sešli v 9 hodin na začátku stezky, na parkovišti U Křížku. Naši partu Vlašimáků doplnili Petr Havelka, rozhodčí Alex Šimeček a Tomáš Mohr s dětmi. Alex učí šachy jeho syna Matyho (10 let). Očekávali jsme parný den už od rána, ale kupodivu na začátku drobně pršelo a pak i přes den bylo příjemně. Rozdělili jsme si šachovnice, figurky a hodiny do baťůžků a vyrazili.
První šachové zastavení bylo u odbočky na Křepenice. Osm šachistů zde odehrálo tempem 3+2 první dvě kola turnaje. Protože ke stolu pod stříškou se vešly jen dvě šachovnice, hráči na třetí šachovnici museli hrát buď vsedě, nebo v podřepu. 
Čtvrtá dvojice měla volno. Hraní pod stříškou mělo i své nevýhody, neboť její výška byla tak akorát na ránu do hlavy. Své o tom může vyprávět Tomáš V.
Pak už nás čekala náročnější část stezky, kde úseky dolů po úzkých a často vysokých schodech střídaly prudké úseky nahoru na další vyhlídku. Místy jsou na stezce i řetězy, pro větší bezpečnost turistů. Na jedné z vyhlídek jsme vedli diskusi, kam teče řeka. Opět se projevil můj naprosto nulový orientační smysl a ukázala jsem na druhou stranu, než jaká je realita. Zajímavé bylo, že Petr mě v mém mylném názoru ještě podpořil, čímž některé zmátl. Maťa s Tomášem V. to ale věděli dobře.
Na vyhlídce s názvem „Bílá skála“ byla sehraná exhibiční partie. Kupodivu se rychle našli dva dobrovolníci Ivo a David, kteří se toho ujali. Místo na hraní to nebylo úplně bezpečné, ale nominace na Darwinovu cenu se naštěstí nepovedla. Souboj skončil remízou. Možné hlášky „spadnul jsem“, „shodil mě“ v kontextu šachovnice umístěné na skále nabízely zajímavé dvojsmysly.
Další dvě partie se odehrály na stolech u bufetu U Bobříka, v kempu Častoboř. Do kempu jsme museli ze stezky odbočit a trochu si tím zajít. Vedeni ale vidinou doplnění tekutin, jídla a koupání jsme to moc rádi udělali.
Při hromadném koupání se Maťa chvíli zdržel, a jak se později ukázalo, tak pořídil fotku Davida ve vodě, kterou obratem poslal několika kamarádům. David příliš nechápal, čím je jeho koupání tak zajímavé, že se z toho musí pořizovat fotodokumentace.
Poslední kola turnaje se sehrály v restauraci Andělská Laguna na kraji kempu. Číšník tu po šachistech zvědavě pokukoval i říkal, že by si rád zahrál. Asi by to i šlo, lidí tam v tu chvíli nebylo mnoho, ale vzhledem k jeho rychlosti na place by pak svůj výpadek těžce doháněl.
Oproti minulé šachové vycházce ke zřícenině Hláska se tentokrát v turnaji dařilo Maťovi, který s pěti výhrami skončil druhý za Tomášem V. Třetí byl Ivo.
Po odehrání turnaje jsme se rozdělili. Já odjela s Alexem, abych cestou vystoupila v Nalžovicích a ještě na chvíli navštívila rodiče. Alex si část stezky zkrátil, vrátil se pro auto a pak se k nám zase přidal v kempu. Mohrovi a Petr se také z kempu popovezli autem. Zbytek výpravy se vydal zpátky na stezku, aby vylezli na nejvyšší, a i nejkrásnější Albertovu vyhlídku a sešli pak zpátky k autu.
Byl to další moc hezký šachový výlet. Kam půjdeme příště?
(autorka článku: Blanka Voříšková)
Na té skále hrozilo, že spadne nejen jeden z aktérů, ale snad ještě víc, že se zřítí nějaká vyhozená figurka a to by byla škoda.
Byl to velmi příjemný den, skoro by řekl, že zatím nejlepší z těch 3 výletů, co jsme zatím podnikli (a to i ty dva předchozí byly super). Ještě jeden bychom letos dát mohli, předběžně bych to viděl na sobotu 27. srpna, pár nápadů na trasu mám.
Koukám, že šachy mohou být nejen divácky atraktivním sportem, ale i naprosto adrenalinovou záležitostí!
Pěkný den.
Byl to pěkně strávený den a jsem rád, že mi to nakonec díky Anežce Vlkové, která za mě vzala práci, vyšlo. A bylo to opravdu na poslední chvíli, u Iva jsem si zamluvil místo v pátek ve 22.02.
V šachách se mi dařilo víc než v červnu díky štěstí (Ivo mi mohl dát mat, místo toho ho dostal … David s pěšcem víc nechal stát figuru…) a pak také proto, že to přece jen nebylo tak silné jako na Hlásce, kde jsem byl papírově i reálně nejslabším účastníkem. Ale samozřejmě mě potěšilo, že jsem v posledním kole hrál s Tomášem v přímém souboji o 1. místo (a asi jsem měl i šance).
Ještě bych dodal, že při odchodu z kempu jsme potkali bývalého člena Vlašimi a majitele zlaté extraligové medaile Honzu Sadila s říčanským šachistou Mírou Šťastným.
Kdyby tam nehrozily ty sachy, skoro bych se pridal
tak to mam stejne: ) Jinak to musela bejt krasna akce, dobre vy
kom. 5 a 6: Hrát šachový turnaj není povinné, budeme rádi, když se s námi jen projdete. Další procházku chystáme na pátek 26. 8. – Blanka vám pošle trasu a informace do mailu.
uz to dorazilo -to je fofr. Diky! Vam obema! Ja to nastuduju a zvazim, jestli by moje chatrna telesna schranka neco takoveho bez vetsi ujmy pretrpela
Dnes proběhl 2. ročník turisticko-šachového výletu na Albertových skalách. Sešlo se nás celkem 13 a za nádherného počasí jsme si užili pěkný den (došlo i na koupání v přehradě). V šachovém turnaji zvítězil překvapivě Kuba (ikdyž při pohledu na anketu to asi pro většinu překvapivé není
).