Mistrovství republiky čtyřčlenných družstev je velmi zajímavým turnajem, hraným jako součást Czech openu v Pardubicích. A jako každý rok, i letos byl program opravdu nabitý. Ve čtyřech dnech 7 kol + prezentace. Naštěstí nás v družstvu bylo 5 a tak jsme na sobě únavu díky pravidelnému střídání nenechali znát. První šachovnici si v předzápasovém chatu vydupal Robin, dále jsme pak k zápasům sedali v tomto pořadí – David, Nela, kapitán Vojta a Anežka. V Pardubicích hráli také Ríša Mládek (za OAZU Praha) a Kuba a Tomáš Vojtovi (za Frýdek-Místek Senioři).
Velmi příjemné bylo, že Anežka s Nelou byly na místě již brzy ve čtvrtek a tak se o registraci postaraly, za což jim děkuji. To umožnilo zbytku výpravy dorazit později, já jsem s Vojtou dorazil už na první kolo a Robin se k nám přidal večer. Ubytováni jsme byli v Domově mládeže, který se vyznačuje zejména velmi příjemnou a vstřícnou recepční, kterou tímto zdravím a za její ochotu jí děkuji (i když pochybuji, že se to k ní dostane).
V prvním kole jsme nastoupili oslabení o první desku, která v tu dobu byla ještě v práci. Přesto jsme zápas s TAROKÁŘI zvládli a zvítězili jsme 3,5 : 5. Remízu dovolila jen Nela, když si ji soupeř před zápasem koupil několika poklonami. Naštěstí nás neohrozila ani divočina na třetí desce, kde byla situace přinejmenším nejasná. Zbytek partií proběhl v relativním klidu.
V kole druhém jsem pauzíroval já, tak jsem mohl tým podpořit jen fanděním (to v šachu nicméně není tak snadné, tak jsem se spíš jen tvářil drsně na soupeře). Tentokrát jsme se napětí dočkali pouze na první desce, kde se odhadovaný výsledek partie několikrát změnil, bohužel však pro nás poslední změna vedla k prohře vlašimského borce hrajícího na první desce. Výborně zahrála Anežka, která soupeře čistě přehrála a pomohla tak k celkovému vítězství 3 : 1.
Změna nastala ve třetím kole. Najednou jsme nebyli favority. Volno si vzal kapitán Vojta a zápas dirigoval z lavičky. Na první desce nás podržel jako skála hrající Robin, který bílými způlil silného IM Sodomu. Na mě se usmálo štěstí, když se Jirka Viták v zahájení spletl a nepřesností se dostal do lehce nepříjemné pozice, ze které už nenašel cestu ven. Zajímavá byla partie na 4. desce, kde po předčasném výpadu Anežka ztratila kontrolu nad pozicí. Anežka ale zabojovala a pozici dotáhla až do počítačové rovnováhy. Později se bohužel párkrát spletla a partii prohrála. Po nádherně sehrané poziční fázi partie na druhé desce se začaly dít záhadné věci. Šachovému thrilleru nasadila korunu časovka, kde bylo na každé straně mnoho příležitostí na zisk rozhodujícího bodu. Naštěstí se lépe zorientovala Nela a rozhodla tak o konečném skóre 2,5 : 1,5.
Tenno Heika Banzai!!! Tohoto výkřiku jsem se před zápasem čtvrtého kola bál. Naštěstí se ukázalo, že se neopakuje Pearl Harbor, ale že KAMIKADZE je jen název polského týmu, který svou herní inspiraci jistě čerpal u hráčů, jako byl Michail Tal a jemu podobní. To se naštěstí v tomto zápase neukázalo a oba polští mistři, hrající bílými figurami, se prezentovali spíše poziční hrou, která jim přinesla ovoce pouze na první desce, zatímco na desce třetí partie skončila poklidnou remízou. Já jsem si drze sebral pěšce v zahájení a držel ho tak dlouho, až byl navíc. Partie měla být rozhodnuta. Mně se však podařilo ještě vytvořit napětí, když jsem nechal soupeřčina krále volně pochodovat po šachovnici a zobat moje pěšce. Naštěstí se ukázalo, že přestože partie nebyla pevně v mých rukou, pořád tam byla. A když Vojta sestřelil i posledního letce na čtvrté desce, bylo jasno – v dalším kole nás čekala ZIKUDA A. 2,5 : 1,5
O zápase se Zikudou se asi moc rozepisovat nebudu, byla to tlučka. Rychle prohrála Anežka. GM Šimáček Nelu přehrál a hezky zmatil. Já jsem zajímavě obětoval figuru a po několika soupeřových chybách se nečekaně ocitl ve vyhrané pozici. To jsem samozřejmě nezvládl a ego mi nedovolilo ani přijmout nabízenou remízu v rovné koncovce. Všemu jsem nasadil korunu, když jsem nechal stát věž… Od nulky nás zachránil Vojta, který bílými vyklouzl z lehce nepříjemné pozice a shodl se se soupeřem na remíze. 0,5 : 3,5
To, že se zázraky dějí, se ukázalo v šestém kole. Do poslední chvíle jsme nevěděli, v jaké sestavě k zápasu nastoupíme. Kapitán tak dlouho kouzlil, až vykouzlil sestavu Zvolenský, Pýchová, Dudek, Vlková. Jeho šťastná ruka se potvrdila už po pár minutách, kdy partiář podepisoval soupeř na třetí desce. Překvapivě jsem jako druhý vyhrál já, když jsem odhalil kráter v kombinaci předsedy svazu a s figurou víc vyhrál. Výborně zahráli holky. Anežka soupeře přehrála v Caro Kannu a po pěkném výkonu získala bod. Skvělou partii sehrála i Nela, která se bohužel rozhodla pro remízu z pozice síly. Překvapivě jsme tak tým se dvěma velmistry v čele porazili 3,5 : 0,5.
V sedmém kole vynechala Nela. A dobře udělala… Zápas se vůbec nepovedl. Robin se problical do prohry. Já ignoroval zásady věžovek a zaslouženě prohrál. Vojtovi věnoval soupeř remízu s tím, že mu není dobře a Anežka dlouho trpěla, ale bohužel jen trpěla. Prohráli jsme 0,5 : 3,5.
V konečném pořadí nám patří velmi hořká 19. příčka, o které rozhodlo pomocné hodnocení na základě skóre. Kdyby se hodnotilo jako v open turnajích jednotlivců – podle bodů uhraných soupeři, tak bychom skončili 9. Na kdyby se ale nehraje…
Ríšova OAZA skončila 32. a Kuba a Tomáš s Frýdkem obsadili pěkné 8. místo, když Kuba moc pěkně porazil IM Čecha v posledním kole.
Celkově si myslím, že se turnaj vyvedl. Bylo moc fajn se se všemi zase vidět a užít si pěkný prodloužený víkend. Snad se příští rok vydá do Pardubic ještě větší vlašimská výprava a slovy jedné významné šachové osobnosti tam „Zboříme bank“.
(autor článku: David Zvolenský)
Pěkný článek. Ještě jednou gratuluju k skvělým výkonům družstva.