Jirka Rýdl na MS v Řecku

Ondřej Matějovský (úvod), Jolana Rýdlová (deník) – aktualizováno 30. 10. ve 21.15

V jedné z nejoblíbenějších rekreačních oblastí v Řecku, na poloostrově Chalkidiki, dnes v 16 hodin odstartuje prvním kolem Mistrovství světa mládeže do 18 let. Stejně jako vloni v Turecku, kde nás reprezentovala Nela Pýchová, bude mít náš oddíl na této prestižní akci svého zástupce. Talentovaný Jirka Rýdl vyhrál v březnu nečekaně na Mistrovství České republiky v Koutech nad Desnou svou kategorii H 12 a tím si zajistil postup mezi nejlepší.

Jirka Rýdl

Podle předběžné startovní listiny by v kategorii chlapců do 12 let mělo startovat 161 hráčů a Jirka je s elem 1906 nasazen jako číslo 58. Ve stejné věkové skupině bude hrát i druhý český reprezentant, Jan Petr z Bohemians Praha. Celkově by se mělo v Řecku představit více než 1400 mladých šachistů z 80 zemí, české barvy bude hájit 14 zástupců. Z nich má papírově největší šance druhá nasazená Kristýna Havlíková (2318) z Klatov v D 18.

Hraje se švýcarským systémem na 11 kol, tempem 90 minut na 40 tahů plus 30 minut do konce partie s přídavkem 30 sekund od úvodního tahu. Toto tempo si Jirka vyzkoušel v neděli při své ligové premiéře na Pankráci. Každý den proběhne jedno kolo (většinou od 15 hodin našeho času), jen na pondělí 25. října pořadatelé zařadili volný den a v neděli 24. října se odehraje dvoukolo. Turnaj tak skončí v sobotu 30. října.

Součástí doprovodu je i Jirkova maminka Jolana Rýdlová, od které mám předběžný příslib o zasílání pravidelných aktualit z místa konání. Všechny informace plánujeme zveřejňovat přímo v tomto článku.

Jirko, držíme ti všichni palce!!! (A samozřejmě i celé naší výpravě.)

Stránky pořadatelů

Článek Davida Kaňovského

Deník Jolany Rýdlové

1. den – úterý 19. 10.

Odjezd z ČR do Vídně nebyl sice moc společně organizován, nicméně se všem účastníkům podařilo být ráno na letišti ve Vídni včas. Po příjezdu do Soluně nás příjemně překvapila dobrá organizace shromažďování a přesunu do místa konání MS. Po vystoupení z letadla jsme čekali možná půl hodiny na zavazadla a po další půlhodině už jsme seděli v autobuse směr Porto Carras.

Resort Porto Carras nelhal na svých internetových stránkách, vypadá to tady opravdu luxusně. Česká výprava bydlí v hotelu Sithonia, v pěkných dvoulůžkových pokojích. Naše výprava přijela zřejmě mezi prvními, před třetí hodinou odpoledne, a tak bylo i dost času se v klidu ubytovat, vybalit a rozkoukat, alespoň z balkónu. Naše pokoje jsou dost prostorné a mají balkón. Příjemné je i to, že všichni jsme na jednom patře, navíc v pokojích vedle sebe. Jedna věc mě osobně překvapila, a to že internet není automaticky na pokojích zdarma (při těch cenách bych to čekala). Můžeme si sednout dole v jedné vyhrazené části vedle recepce, kde moc lidí v klidu dělat nemůže, anebo si ho zakoupit přes kabel, ale když jsem to chtěla provést, tak kabely, bohužel, došly a já jsem si s sebou žádný nevzala… Večeře byla formou švédských stolů, výborná. Místa v jídelně na sezení dostatek, obsluha hojná a funkční (dotazy, úklid, vše fungovalo).

Počasí je tady příjemné, odpoledne bylo dost teplo, navíc když se člověk tahá s bagáží, je teplo víc. Teď večer je venku vyloženě příjemně, pofukuje a slyším cikády. A slyším taky spoustu dětí, jak řáděj a je tam veselo.

Jirka s Honzou Petrem, Frantou Mrkusem a Vanem již vyzkoušeli ping-pongový stůl (ten je tady jeden a jsem ráda, že je). Takže i nějaký ten pohyb byl. Po večeři si kluci zahráli šachy a já jsem při procházce natrefila na hrací sál. By otevřen, jen škoda, že jsem neměla s sebou fotoaparát. Ve velkém hracím sálu, samostatné budově asi 10 minut chůze od našeho hotelu, budou hrát kategorie 12, 14, 16 a 18, holky i kluci. Kategorie do 8 a do 10 let budou hrát přímo  v tom druhém hotelu Meliton.

Zdravíme všechny!

2. den – středa 20. 10.

Ráno byl program volný. Tím, že snídaně vydávají až do 10.30, se každý může docela dobře vyspat. V 11 byla krátká instruktáž společně pro všechny, kde byli hráči rozděleni jednotlivým trenérům. Jirka se dostal k panu Juřkovi.

Pak jsme se byli všichni spolu podívat na hrací místnost a nakoupit v jediném místním „supermarketu“, o rozloze asi 70m čtverečních, ale se zbožím všeho druhu. Pravda, zřejmě nečekali takový zájem, regály jsou téměř prázdné.

Po obědě byli hráči ještě na krátkém sezení u svých trenérů s přípravou na zápas. O půl čtvrté bylo zahájení, řeč byla krátká, ale myslím, ze řekli to podstatné. Někteří byli trochu nervózní, i Honza Petr, kterému dnes los přisoudil nasazenou jedničku,a hraje na 1. šachovnici. Do sálu má přístup pouze člověk s delegačenkou, tedy jeden z výpravy. Celkem je prý kolem 1400 hráčů a k tomu spousta dospělého doprovodu.

Toť krátce o náplni dnešního dne.
Všechny zdraví
Jolana

3. den – čtvrtek 21. 10.

Nejdříve napíšu krátce, kdo tady vůbec je od nás. Z trenérů jsou tady pánové Berezjuk, Benčo a Juřek. Navíc je tady s malým Pavlíkem pan Přibyl, jeho trenér. Kromě dětí a trenérů je zde dost rodičů, holky Anežka, Blanka i Martina mají zde tatínky, rovněž Franta Mrkus a Martin Fargač mají s sebou tátu. A náš Jirka má s sebou (jako jediný) maminku. Je vidět, že většina starších a někteří mladší jsou už hodně zkušení, a nezdá se, že by byli moc nervózní. I když, když se nedaří podle plánu, tak mrzutí jsou dost. Doufám, že se dnes většině zadaří.

Dnešní den byl takový pohodový. Ráno jsme si byli zaplavat s Jirkou v moři, většina chodí přes oběd, kdy je nejtepleji, ale to je tam zase dost lidí. Ráno je to pohoda. (No, ráno, ono bylo již půl deváté.) Moře je dost teplé a velice čisté. Pak kluci, když nemají zrovna přípravu, hrají ping pong, nebo my jsme si dnes půjčili volejbalový balón a zkusili si to i přes síť, plážový volejbal. Tady je dost možností se vyblbnout, je tady velké fotbalové hřiště, spousta místa na trávnících na pinkání si, běhání, pro menší děti množství prolézaček, pískoviště, malé bazénky, lze si půjčit kola, různé míče a samozřejmě je tady taky hodně tenisových kurtů, kurty na squash, několik golfových hřišť a parkur. Ale je to tak trochu pro mě zvláštní, působí to dost uzavřeně, lidi se tady v resortu snaží, aby nikdo nemusel za zábavou někam pryč. Já mám z toho jakýsi pocit omezení. Na dovolenou možná dobrý (i když, asi jak pro koho), nejlépe ve skupině se stejnými zájmy. Možná je to taky trochu tím, že jak je po sezoně, venku „běhají“ pouze šachisté a doprovod, a to ani moc ne, tak je to tam nějaké pusté, prázdné.

Toť zatím vše, kdybych ještě něco chtěla do 3. dne, dopíšeme to přímo do diskuze.

Zdravím, Jolana

4. den – pátek 22. 10.

Ahoj, dnes jsme se probudili poprvé do zamračeného dne, poměrně silně foukal vítr. Moře bylo sice klidné, ale plavců v něm dnes moc nebylo. Ráno je světlo až kolem půl osmé místního času (půl sedmé našeho, českého) a večer se stmívá už kolem sedmé, opět místního času. Není tedy možné už se někam dál podívat po partiích.

Malý Van s tátou stihli ráno obsadit jediný pingpongový stůl, a tak jsme i my dva s Jirkou dostali možnost si zahrát. Jinak, protože se mi zdá, že téměř všichni šachisté a dokonce i mnoho šachistek hraje ping pong, je stůl permanentně celý den obležen, snad vyjma začátku partií. Ale po první hodině je už zpátky dostatek dětí z nejmladších kategorií a opět se hraje pinčes. Jirka s Honzou ale včera neměli problém se připojit k nějaké skupině a dobře si zahrát.

Na takovém turnaji je, alespoň pro mne, zajimavé pozorovat jiné národnosti. A mluvit s dětmi. Dnes jsme se seznámili s dívkou – šachistkou z Tchajwanu při volejbalu a musím říct, že jsem z toho měla radost. Taky se k nám přidala slečna z Bulharska, která tady pracuje (vede nějaké cvičení, mj. jógu), a byla příležitost mluvit o svých domovech.

Program je, jak jste si již určitě všimli, hodně individuální. Závisí především na délce a času přípravy. Jirka měl včera po poměrně dlouhém zápase ještě téměř hodinový rozbor, tam prý sice ještě vnímal, pak byl schopen už pouze procházky u moře. Ale musím říct, že jak se počasí měnilo a moře začalo být večer bouřlivější, byla to velmi hezká podívaná.

Jinak, jak jsem již psala a teď i podle reakcí dalších lidí, je to tady trochu uzavřené a vlastně není moc možností na delší procházky a túry. Poblíž, asi 20 minut chůze, je jedna vesnice, dnes tam byli Fargačovi, tak se tam možná s Jirkou někdy vydáme. Ale je to prý tak na jednu návštěvu.

Šachy komentovat nemůžu, bohužel. Ale zdá se mi, že všechny naše děti, i ty odrostlejší, se skutečně snaží, berou to hodně poctivě. Snad jim to dobře dopadne. A ještě poznámka k trenérům: mám z nich velice dobrý pocit, jsou příjemní, i přes mnoho svých povinností tady jsou i na mě příjemní a na děti tuplem.

Zdravím!

5. den – sobota 23. 10.

Ahoj, činnosti dělané v sobotu popisuji až v neděli. Večer jsem se velmi špatně dostávala na internet (a byl i jiný důvod, jak uvidíte níže).

Včera jsme si s Jirkou dali odpočinkový den, to znamená, že já jsem nic moc nedělala. Kromě rána, kdy jsme se vykoupali v moři a zahráli si ping pong. Kupodivu, nikdo tam nebyl. Moře bylo krásně teplé, jen ten mokrý písek byl strašně studený – sluníčko nám ještě nesvítilo. (Projevilo se u mě zřejmě to, že jsem sem odjížděla nedoléčená, nabalená léky a se silným kašlem. Kašel sice hned přestal – vždyť jsem vlastně v lázních – ale uklidnit to ostatní asi chvíli trvá.)

Přes den bylo opět krásné počasí, ale už je to takové podzimní, asi jako u nás babí léto. Ráno bunda, přes den krátký rukáv a večer opět bunda nebo alespoň teplá mikina. Ono i přes den, ve stínu není moc teplo a neseděla bych tam bez „zateplení“.

Včera pan Benčo vzal po obědě svoji skupinku svěřenců (má spíš ty malé, Honza je, myslím, nejstarší) a podnikli nějakou výpravu/procházku s povídáním; cením si to.

Jirkovi moje neaktivita ani moc nevadila, když nebyl s kluky (a toho moc nebylo, vzhledem k různým přípravám a tomu, že přes den už nechtěl plavat), četl si na pokoji. Tak si myslím, že to vlastně byla dobrá volba programu ode mě.

Jirkovi se včera ta partie, myslím, docela vydařila, byl spokojený. Po rozboru u pana Juřka přišel celý radostný, že asi 18 tahů hráli ve shodě s nějakými dobrými hráči (podle databáze pana Juřka elo průměr 2300) a dá se říct, že v souladu s Rybkou, až pak to nasměrovali jinam. (Nevím, jestli to píšu srozumitelně, nemám to od Jirky pisemně, a ta moje paměť taky už není nic moc.) Dokonce měl prý pak ještě jednu možnost hrát i na výhru, ale nevyšlo to.

Nevím, jestli je to tady tak stále, ale v noci na dnešek, zřejmě i vlivem dvoukola, sedělo dole na internetu docela dost lidí. Já jsem nemohla spát a šla jsem sem po třetí, bylo jich tady alespoň deset a furt někdo nový přicházel. Ještě mě napadlo, že tady musí být docela dost lidí z opačného konce zeměkoule, a tedy s obráceným režimem den – noc, tak to možná byli oni.

Zdravím!

6. den – neděle 24. 10.

Ahoj, tento den nás čekalo náročné dvoukolo. Ráno se začínalo v 9 hodin, odpoledne v 16. Los na ranní kolo byl známý až pozdě večer, a tak ráno proběhlo u většiny hráčů pouze kratinké „seznámení se“ se soupeřem. Čekací doba je půl hodiny a je to uklidňující i pro mě. A jak jsem si všimla, nemálo hráčů, hlavně těch starších, vchází do hrací místnosti i 10, 15 minut po začátku… (Já v té době už jsem venku.)

Ranní kolo bylo bojovné, některým se zadařilo, například Jirkovi. Dvojkolo je náročné pro všechny hráče, ale obdivuji Kristýnu Havlíkovou, která ranní kolo ukončila kolem půl třetí. Ještěže bydlíme blízko hrací místnosti! Musela být hodně unavená.

Odpoledne jsme jako jedni z mála hráčů tady věděli, s kým bude Jirka hrát, dříve než pár minut před partií. Díky Ádovi (a telefonu). Internet opět padal. A i trenéři tady mají problémy. Jak jsem se dověděla, ten kabel, co jsem na začátku sehnala, a zakoupila jiné internetové připojení v domnění, že to musí jít lépe než přes WiFinu, byl hluboký omyl. Kabel podle informací paní z recepce nefunguje skoro nikomu.

Jirkovi se odpoledne nezadařilo, podle toho, co vím, myslel, že stojí dobře, ale v koncovce ho soupeř přehrál. Soupeř prý furt někam odcházel, zatáhl tah a zmizel. (Mě pak napadlo, že je to taky taktika, jak zneklidnit soupeře a nedat mu příležitost nabídnout remízu.)

Nedaří se Honzovi Petrovi, ten by už potřeboval vyhrát jako sůl. Los k němu nebyl velmi laskavý, v prvním kole dostal nasazenou jedničku, ve třetím, tuším, pětku. V zatím posledním šestém kole měl za soupeře nějakého Kazacha s elo přes 2000, nasazenou osmnáctku. A jak jsem se dívala na los 7. kola, tak toho stejného dostal Jirka.

Spát se šlo později než obvykle. Naše výprava ztichla před 11. hodinou, ale venku byl takový rachot, že jsme museli na noc zavřít okno, vlastně balkónové dveře (které jediné se dají otevřít).

Zdravím
Jolana

7. den – pondělí 25. 10.

Ahoj, tak pokračuji až večer dalšího, již osmého, dne. Volný den všichni uvítali. Po náročném dvoukolu druhý den ráno se vstávalo vesměs později než obvykle, v devět byl ještě venku velký klid. Náš program, tedy program české výpravy, byl, dá se říct, neorganizovaný, dobrovolný, a jak se nakonec ukázalo, velmi dobrý.

Ráno si mládež s několika tatínky zahrála fotbal. Nejdřív jsme začínali na velkém, skutečném fotbalovém hřišti, pak ale někteří tatínkové se vydali hledat menší hřiště, přece jen, na některé hráče, hlavně menší holky, by to bylo moc. A našli (rádcové, našli). Myslím, že mládež a i tatínkové si pěkně zahráli, přes hodinu, na chvíli se přidal a chytal v brance i pan Benčo. Potěšilo mě, jak Jarda Bureš umí krásně organizovat hru, zapojil všechny tři menší holky (měl je ve svém družstvu, ty starší nehrály). Menší kluci, hlavně Pavel a Van to s míčem výborně uměli, takže se taky neztratili.

Po fotbale si vedoucí a pan Fargač (a ještě někdo, ale nevím kdo) zahráli volejbal proti vedení slovenského mančaftu. A vyhráli, i přestože jich bylo nakonec jen pět proti šesti. Po odpoledním klidu se větší část výpravy vydala procházkou do městečka N. Marmaras (asi 20 minut), kde jsme našli spoustu otevřených krámků, dá se říct, se stejným zbožím, jídlem, nějakou drogerií a „blbostmi/dárky“. Mládež byla spokojena. Celý den nebylo počasí nic moc, zataženo a foukalo a v tom městečku nás chytil déšť. Uvítali jsme možnost svézt se zpátky loďkou. Ne že by to bylo o moc rychlejší, asi 15 minut, ale loďka měla střechu. A navíc to bylo mnohem pohodlnější a i zážitek. Po návratu měli někteří již přípravu na další kolo, mezi nimi i Jirka.

8. den – úterý 26. 10.

Ráno bylo opět venku dlouho ticho, snad do půl desáté. Dnes počasí vypadalo slibně, pěkně, málo mraků a slabý vítr. Jirka měl přípravu za sebou, a tak si jen sám něco probíral podle doporučení pana Juřka a též podle Ádových telefonických rád (kde taky zprostředkoval rady pana Vanky). Tady se mi už několikrát potvrdilo, jak je ten telefon užitečná věc.

Kolem oběda, už bylo tepleji, jsme si vybrali podívat se na jednu pláž dále od hotelu, kde byli pouze dva lidi a úžasné ticho. Voda čistá, teplá. Tak tady si to Jirka užíval, že do hotelu jsme prišli až před druhou.

Po rychlém obědě a velmi krátkém odpočinku nastoupil proti Kazachovi. Měla jsem obavy, jestli Jirka nebude příliš unaven, ale zvládl to pěkně s výborným výsledkem. Hrál něco málo přes čtyři hodiny. Honza Petr bojoval ještě o hodinu déle a vyhrál. Jsem tomu ráda. Ještě Tadeáš by potřeboval opět vyhrát a taky nějak prolomit tu smůlu s bílými figurami. S bílými tady jednou remizoval a jinak prohrál. Jarda Bureš konečně vyhrál, po třech remízách a jedné prohře. Malým holkám (do 12) se nedařilo, u těch starších výsledky teď, když píšu deník, ještě neznám. To znamená taky, že hrají velmi dlouho.

9. den – středa 27. 10.

Dnes je od rána zataženo, hodně fouká, před polednem vydatně sprchlo a všude jsou louže a na trávnících bažiny. Voda stála i na balkónech, nestíhala odtékat. Není to ani na plavání, ani na delší procházky, volejbal se trochu hrát dal, ale jen na písku. Pingpongový stůl je od rána obležen. Chybí tady něco pro děti, když je venku hodně mokro. Většina české mládeže většinu dopoledne mastila karty (vedle své pravidelné přípravy na zápas).

Napršelo i do hracího sálu, některé šachovnice se musely přesunout, mezi nimi i Jirkova (č. 18, hraje s klukem z Moldávie). Naštěstí jsme tam byli hodně včas, a tak Jirka měl chvíli na zorientování se.

Ještě poznámka k časům na jídlo:

Snídaně je mezi 7:30-10:30, dostatečné rozpětí i pro ranní ptáčata (těch tady moc nevidím, když jsem já náhodou brzo vzhůru), a taky pro spavce. Oběd je mezi 13 – 15:30, nejčastěji chodíme my s Jirkou a i další Čechové před druhou, to už nejsou velké fronty. A večeře je od 19 – 22:30, což je snad taky dostatečné pro hráče – vytrvalce, kteří dohrávají pozdě (půl desátá je velmi častá, i u našich).

Jak tyto poznámky dopisuji (a snad ještě dnes odešlu), venku začíná vykukovat sluníčko. Podle pana Benča by mělo být ještě i pěkné počasí. Doufám, to koupání je tady velmi příjemné.

10. den – čtvrtek 28. 10.

Ahoj, tak dnešní den tady všechny překvapil. Od večera a přes celou noc trvala velmi silná bouřka, kterou místní, podle informaci od jednoho Kypřana tady, nepamatují. Velmi silné a časté blýskání se, velmi silný vítr, který ohýbal stromy, a hustý déšť. A nad ránem vypadla elektřina, komplet v obou hotelích, kde bydlí téměř všechny výpravy. (Část bydlí ještě asi půl hodiny autem odsud na sever, v nějakém letovisku, a jak dopadli oni, nevím.)

V hotelu Meliton mohli nahodit hned generátory, a tak tam alespoň dole v recepci v několika zásuvkách byl proud. Náš hotel, Sithonie, byl postižen víc. Suterén, kudy se běžně chodí ven, byl zaplaven (asi 20-30 cm  vody), jeden z dětských bazénků venku nebyl vůbec pod stojící přitečenou špinavou vodou vidět, většina parkovišť pod vodou (ráno už jen tak do půlky výšky kolen, ale podle toho Kypřana někde ve vesnici nebo u ní voda auta brala s sebou), u moře mnoho odpadků přinesených kdoví odkud. A do toho stále poprchávalo a byl poměrně silný vítr. Mně ráno navíc úplně vypadl mobil a díky tomu jsem zjistila situaci u sousedů (Meliton hotel). Ani jim, ani nám nešel vůbec v patrech proud, chodby byly temné a někoho nesrazit znamenalo buď furt mluvit nebo mít dopředu natažené ruce. Jak jsem si ale hned ráno uvědomila, voda i odpad v pokojích fungovaly dobře, naštěstí. Vzpomněla jsem si totiž na bulharskou Sofii (tuším, tam to bylo, ale možná se pletu), jak nedávno jim tam nefungovalo nic, elektřina, odpady,
voda byla v cisternách… Tak to my jsme se neměli vůbec špatně, jen kdo potřeboval elektřinu, musel se trochu shánět. Kolem oběda už u nás dole uklidili a dalo se tudy procházet. A nahodili generátory, ale ne pro nás (žádné zástrčky nefungovaly).

Odpoledne se ještě v kuloárech trochu spekulovalo, jestli se bude odpoledne hrát. Naši trenéři se taky sháněli a prý že asi jo. Odpoledne byl Olympic Hall, kde se hraje, celý osvětlen, uvnitř sice byla mokrá místa, ale nebyl žádný zmatek, vše fungovalo. Já jsem to hned využila a nechala si dobít na baru telefon i notebook. Takže jak Áda psal v komentářích, že se mi tam nějak zalíbilo, lze říct, že na baru jsem byla čistě pracovně. (Taky to není dobito za pár minut, že jo?) Seděla jsem tam celou Jirkovu hru, asi do sedmé místního času, protože představa, že budu sedět u nás na hotelu ve tmě, mě nelákala. Po návratu na hotel jsem se dozvěděla, že elektřina byla dostupná zhruba od šesti hodin.

Od té doby, naštěstí, to vše vypadá dobře. Je druhý den ráno, 8 hodin, a uklízečky kolem mě konečně můžou luxovat…

11. den – pátek 29. 10.

Ahoj, tak v pátek už zase svítilo sluníčko. I když ne hned od rána, a foukal poměrně studený vítr. Na koupání to už moc nebylo. Ale elektřina byla dostupná všude tam, kde měla být!

Dopoledne mládež opět měla přípravy (někteří z menších ji mají po obědě), hrála karty a stolní hry a bylo to tady takové spokojené. Kolem oběda skupina dětí od pana Benča měla povinně fotbal a pak plavání. Velice dobře… (Pan Benčo, jak jsem už psala, má ty nejmenší plus Honzu, u těch taky organizovaný program má největší šance na úspěch. A opět musím připsat, že on to s těmi malými umí pěkně.)

Odpoledne se povedla partie nejen Jirkovi (ten musel bojovat), ale i Kristýně Havlíkové, která soupeřku pěkně přehrála. (Jak jsem se dozvěděla později, a protože to neznám a nepřemýšlela jsem předtím o tom, trenérská práce je hodně v noci, najít soupeřovy partie, promyslet je a vymyslet strategii. A ráno to už „jen předat“. Je pravda, že jsem to měla občas možnost vidět u Ády, ale nějak jsem to nezobecnila.) Na přípravu na druhý den už moc času nebylo, rozlosování bylo snad již po desáté, ale i spát se musí. Ještě v noci měla přípravu Kristýna, která v sobotu hraje na onlinu na třetí desce. Jirka měl přípravu až v sobotu ráno, asi na půl hodiny, pak ještě vlastní práce, no, s tím soupeřem by to chtělo pořádnější, tak alespoň půl dne… Ale díkybohu za to!

Večer mládež opět hrála, tuším, Citadelu, občas hrají Bang a už si i kopou fotbálek na patře v hotelu. Venku to po té bouřce už hodně uklidili, hlavně kolem hotelu. Když jsem se byla projít v té zátoce, dál od hotelu, kde se Jirkovi tak líbilo, tak tam to ještě nezačali uklízet a tam si asi letos už nikdo nezaplave. Naplavené dřevo, kousky bedýnek nebo i celé bedny, plastové lahve, sudy, drobný bordel… Do té vesnice/městečka, jak jsme byli minule pěšky, se už teď nedá jít, musí se to buď objet autem nebo loďkou. Pěšky to taky jde, ale trvá to podstatně déle než 20 minut, určitě přes hodinu, a to po silnici. Původní cestu totiž přehradila voda. Předtím tam bylo takové „jezero“ a mezi ním a mořem byla hodně široká vyvýšenina. (Dost i pro auta, je tam betonový chodník a ještě trávník.) Teď je to propojené s mořem. Ale se sluníčkem je to všechno nějak stravitelnější…

12. den – sobota 30. 10.

Dnes se hrálo rána od deseti hodin místního času. Jak jsem psala, času na přípravu bylo málo, ale platí to i pro soupeře. Jirka dnes měl Vladimira Minka z Ruska, znal ho z Openu Praha, kde Minko hral A-turnaj, a Jirka B. A měl před ním respekt. Podle mě to dopadlo velmi dobře, remizoval, pravda, on má jiný názor. Po soupeřově hrubce to mohl vyhrát, ale nedokázal toho využít.

No, byl to dlouhý turnaj, podle (nejen) mě velmi náročný. V každé kategorii bylo dost silných hráčů, a když jsem před příjezdem sem viděla soupisku u Jirky v kategorii, říkala jsem si, že půlka bodů by byla skvělá. Úžasné by bylo obhájit svou startovní pozici (u Jirky s elem 1906 je to číslo 59). Jirkovi se to určitě zadařilo.

Dnes bylo v našem družstvu málo výher, zatím vím o třech: Anežka Drastichová, Martin Fargač a Xuan Mai Phamová, několik remíz (Jirka, Tadeáš, Jarda, Jana). Když tohle píšu, jsou tři odpoledne a nikdo z mládeže neví zatím nic o Kristýně, zřejmě ještě hraje. (Internet je tady mizerný). Bylo by to skvělé, kdyby vyhrála! (Nakonec Kristýna Havlíková vyhrála a obsadila výborné 4. místo. – poznámka OM)

Většina našich hráčů dnes hrála poměrně krátce, hra nepřesáhla tři hodiny, déle bojoval pouze Martin (asi 4 a půl hodiny), no a Kristýna. Po obědě mládež hned začala hrát karty (Bang) a teď se rozhodli si zahrát fotbal. Venku je krásně, slunečno, ale ne horko, pofukuje, dokonce ve stínu je to na svetr.

Večer bude vyhlášení výsledků a pak nás čeká už jen balení a spánek. (Mládež má, pravda, jiné plány.) Ráno se bude vstávat dříve než jindy, před sedmou, odjezd je odsud plánován na osmou. Ale že je posun času, a to podzimní, vyspíme se o hodinu déle! Cesta do Soluně bude trvat nějak 1,75 hodiny, odlet podle mých informaci kolem půl druhé místního času, takže na letišti bude ještě fůra času (např. utratit zbylé peníze…). Ono ale na tom malém letišti bude určitě hodně lidí (např. šachistů), tak bude hlavní tam dobře zaparkovat a neztratit se.

No, na závěr můžu shrnout, že 
– turnaj byl náročný, jak kvalitou soupeřů, tak počtem kol
– mančaft byl velmi zdatný, bojovný a taky velmi příjemný, slušný, radost pozorovat
– trenéři (nejen) šachově samozřejmě velmi schopní, příjemní, vtipní
– atmosféra přátelská
– Jirka si to užil, šachy ho baví ještě víc a je mu líto, že to končí, a  já jsem si tady na dovolené i odpočinula.