Turecký deník

Aktuálně z Kemeru (z pohledu Vlašimi a Úholiček) – dokončeno, pokračování ve 2. části

Středa  11.11.2009, 11:11hod.

Tak tenhle časový údaj uvedený v nadpise obsahuje dostatečný počet jedniček, které by pravděpodobně znamenaly místo na stupních vítězů. My budeme skromnější a prozatím se spokojíme s tím, abychom ve zdraví přežili dlouhé cestování, pobyt v neznámé zemi a v pořádku se vrátili domů.

Na letišti jsme se sešli včas, poslechli jsme si organizační pokyny vedoucího výpravy pana Sergeje Berezjuka a po odbavení a pasové kontrole jsme se s (ne)důvěrou svěřili společnosti Turkish Airlines. Naše „TŘI GRÁCIE“, Míša, Nela a Jitka se ihned naladily na společnou notu, štěbetaly, luštily křížovky, fotily, baštily, hihňaly se a především odmítaly jakékoliv pečovatelské snahy svých rodičů a doprovodů.

TŘI GRÁCIE před odletem z letiště na Ruzyni

Po klidném více než dvouhodinovém letu do Istanbulu jsme se dozvěděli, že toto město má téměř stejný počet obyvatel, jako celá Česká republika, a že by bylo velmi vhodné, abychom se drželi pohromadě a naší starostlivé“ kvočně“ v osobě pana Berezjuka, abychom se neztratili. Toto doporučení jsme si natolik vzali k srdci, že jsme takřka husím pochodem brázdili obrovské Istanbulské letiště, abychom se přemístili k terminálu pro vnitrostátní lety. No, a tady už začal ten proslulý TURECKÝ MUMRAJ, CHAOS! První, čeho jsme si všimli je, že při létání po Turecku bychom si do kabiny letadla mohli vzít s sebou kapesní nůž, revolver i granát. Osobní kontroly už nebyly takové, ale to neznamená, že by vše šlo rychleji a snadněji. Čekání na nástup do letadla a čekání na start bylo velmi dlouhé a předznamenalo velký časový skluz, který jsme na cestě do cíle postupně nabrali. Ani let už nebyl tak klidný. Pozitivní je, že i během padesátiminutové pouti atmosférou jsme stihli povečeřet a posilněni dobrou Tureckou krmí sledovali pilotovy manévry nad Antalyí. V malé letištní hale už se člověk necítil tak maličký a zranitelný, jako v tom obrovském Istanbulském mraveništi. Na nás, doprovod už čekal mikrobus, zatímco naši mladí reprezentanti čekali na oficiální transfer ještě několik desítek minut. V mikrobusu nám pan Berezjuk shrnul všechny výhody ubytování mimo oficiální výpravu, tou největší je bezesporu nižší cena (za přibližně stejné služby), ocenili jsme ale i večeři, kterou jsme na rozdíl od dětí  ihned  po příjezdu do Kemeru, kde celé mistrovství proběhne, kolem 23. hodiny tureckého času ještě dostali. To děti ještě čekalo focení na kartičky a ani ubytování u nich neproběhlo tak rychle, takže se do postelí dostaly až někdy po 2. hodině.  To my ostatně taky, nás zase  pro změnu zdržela ochutnávka irské whisky od Míly Vanky   . Koho by zajímalo, s kým je kdo ubytován, tak na trojlůžkovém pokoji pobývá středočeská sekce Vanka, Hataš, Matějovský, Iveta Pýchová bydlí s paní Rubešovou z Teplic a naše holky Nela s Míšou jsou podle přání spolu a pokoj s nimi sdílí ještě Karolína Zavadilová z Brna.

Cestovatelka Nela Pýchová

Čtvrtek 12.11.2009

Přestože nás pan Berezjuk hned po příjezdu seznámil se skutečností, že v hotelu Sailor hlady rozhodně neumřeme, podařilo se nám ráno (nebo spíš dopoledne) přijít do jídelny zrovna v době, kdy akorát skončila snídaně a ještě nezačal oběd. Trefit se do takového momentu je vzhledem k rozpisu stravy takový malý zázrak – řekněte sami, kde se běžně jí 6x denně   . Holt to chce příště vstávat dřív než v 10 hodin, nicméně omluvou je docela únavné středeční cestování – alespoň u pověstných úholičských ranních ptáčat určitě, to Maťa by spal do deseti, i kdyby se MS hrálo v Pravoníně. Po „snídani“ (zbylo aspoň kafe) jsme se rozhodli vypravit do 15 minut chůze vzdáleného hotelu Daima, protože však holky pod vedením pana Jánského dostaly stejný nápad, potkali jsme se v půlce cesty a vrátili se pak společně s nimi do našeho hotelu.  Do zahájení 1. kola se toho moc neudálo, jen oběd ukázal, že stravování tu je opravdu na vysoké úrovni: obrovské švédské stoly a nápoje všeho druhu (včetně alkoholických) zdarma, což platí i pro hotelový bar. Tak nějak nevíme, za co budeme utrácet peníze , zatím jsme zaplatili jen 10 Euro za heslo na internet, což je asi to jediné, s čím zatím nejsme spokojeni. Na celých 11 dní to je určitě částka přijatelná, nicméně signál je dost mizerný…

Hrací sál mladších dívčích kategorií

Na 15. hodinu jsme dorazili do hotelu Limra na úvodní kolo. V neskutečném mumraji (4 tisíce lidí jsou holt 4000 lidí) jsme nakonec naše děti našli a stihli je i vyfotit a povzbudit, záhy jsme ale byli vyhnáni na kraj sálu, časem do předsálí a později zcela mimo hrací prostory. Do hracích sálů se zhruba po 2 hodinách hry dostali už jen rozhodčí a hráči, takže i oficiální trenéři výpravy (Berezjuk, Jasný) znali jen výsledky, případně kusé informace od  těch, kteří už dohráli. Míša bohužel proti favorizované Rusce neuspěla, když pokazila zahájení, Nela si připsala první bodový zisk – se soupeřkou z Maďarska stála po zahájení výborně, o výhodu ale zbytečnými výměnami přišla a partie skončila spravedlivou remízou ve věžové koncovce.

Nela před zahájením partie  1. kola proti dívce z Maďarska … to ještě směl doprovod do hracího sálu a tak mohla vzniknout fotografie z bezprostřední blízkosti

Večeře byla opět v místním duchu (to zas bude kilogramů navíc…) a dobré bylo i posezení v baru při místní karaoke show – jen nás trochu (hodně) štval kolísající signál inernetu. Spát se šlo tentokrát dříve, tj. přibližně v 1 hodinu, aby vůbec Maťa dokázal vstát a stihl včas Nelinu přípravu a rozbor partie u p. Jasného. O kilometr vedle se šlo spát o něco dřív, prý kolem 22. hodiny.

Pátek 13.11.2009

Dnes je pátek třináctého! Od rána jsme už potkali snad dvacet černých koček! Iveta prohlásila, že to značí smůlu pro všechny naše soupeře. Budeme tomu tedy věřit. Po ranním obžerství pod blankytně modrým prosluněným nebem a přípravě na soupeřky (Míši sokyně je ze Srí Lanky, Nela se chystá na domácí hráčku), jsme se vypravili na 100m vzdálenou pláž plnou oblázků. Koupel ve Středozemním moři vyhřátém na 25 stupňů je pro našince v polovině listopadu opravdovým zážitkem! Užili jsme si to náramně a snad se nám alespoň trochu podařilo rozehnat chmury, nervozitu a trému, která se možná mohla s blížící se 15-tou hodinou v některých hlavách prohánět. Následovala rychlá sprcha na pokoji a zase ta velkovýkrmna. Iveta odvedla holky zpět k výpravě a my jsme jí neprozřetelně slíbili, že budeme pojídat místní speciality tak dlouho, dokud se nevrátí, abychom pak mohli spořádaně zasednout ke společnému obědu, UFF! Teď je 14:30hod. a do začátku 2.kola zbývá půl hodiny. Maťa sedí na balkoně a dopisuje deník, zatímco já (Radim) sepisuji zážitky z dneška. Míla se chystá na roli drzého paparazzi, řka, že se pokusí proniknout co možná nejblíže hracím sálům se snahou nafotit co, se dá…

Paparazzi byl úspěšný, Míša je uprostřed v modrém triku. Všimněte si dvou dívek hrajících v rouškách. Akorát nevíme, zda je mají, aby nebyly nakaženy nebo aby někoho nenakazily

Ráno jsme vstali poměrně brzy díky Maťovu neomylnému budíku. Spěchá totiž za Nelou do vedlejšího hotelu na rozbor a ranní přípravu na soupeřku. Včera v pozdních večerních hodinách se nám konečně podařilo aspoň trochu zkrotit zdejší wifi a uložili něco málo na web. U dobře vychlazeného Tuborgu jsme pak očekávali los dalšího kola a následně hledali v databázích informace o soupeřích.

Sobota 14.11.2009

Od rána fouká silný vítr, ale je příjemné teplo. Plánovanou koupel jsme raději odložili na neurčito. Po ranní pravidelné přípravě na soupeřky (Nelinka má Arménku, Míša hraje s Turkyní) jsme se vydali na procházku podél moře. Moře je asi jedinou atrakcí Kemeru, alespoň knižní turistický průvodce, který přivezl Míla Vanka, praví: „Kromě povalování na pláži, slunění a koupání se zde nedá nic moc dělat, a pokud cestujete individuálně, uděláte nejlépe, když toto místo prostě celé vynecháte.“ Kniha také varuje před plážemi přeplněnými výletníky, to ale není případ listopadu , byť má voda stále příjemných 25°C…

Areál hotelu Sailors, základna doprovodu naší výpravy

V hotelu Sailor vládne pořád idyla, krásné prostředí a jídlo i pití zdarma dělá své, to samé platí i pro hotel, kde bydlí děti. Co nás ale začíná štvát (mírně řečeno), jsou neustále se stupňující kontroly a zákazy, které již včera večer vyvrcholily tím, že nás ochranka hotelu nepustila za dětmi, když tam nebydlíme. Pan Berezjuk slíbil situaci řešit, nicméně zatím neúspěšně: Maťa se ráno za Nelou dostal, pan Trapl za Honzou Rubešem bohužel nikoliv. Ředitel hotelu je prý ochoten pouštět dovnitř neubytované za 15 Euro na den, což je pochopitelně neakceptovatelné. V Kemeru vůbec vidíme, že Turecko je v podstatě vojenský stát, přísné ochranky jsou na každém kroku, alespoň kolem organizace MS určitě. Snad se s tím nějak popereme. Další kolo začíná právě teď (15.00 místního času), tak držte palce – včera byly dvě remízy, dneska by se hodily dvě výhry .

Tak plán byl splněn jen napůl, Nela zaznamenala první historický vlašimský bod z MS, Míša bohužel prohrála a snad si nechala vítězství na další den. V závěru dne se dospělí rozhodli, že neustálých debat o šachách v hotelovém  baru bylo dost, a zahráli si karetní společenskou hru Sabotér. V ní všechny středočeské trenéry a rodiče zastínila paní Rubešová, takže určitě dojde na odvetu. Večer se ještě Radim (a s ním i ostatní) rozčílil nad dalším výpadkem internetu, placenou službu si takto zkrátka nepředstavujeme.

Neděle 15.11.2009

A zase to nádherné paprsky slunce prozářené ráno. Venku ani mráčku, téměř bezvětří. V hotelové restauraci už se vaří voda na čaj, kuchaři míchají vajíčka s uzeninou, černooké servírky prostírají stoly. I kočky loudilky, kterých je všude plno, už se protahují a začínají spokojeně příst. A do toho všeho Maťův BUDÍK! Je to zvláštní, ale ačkoliv je to signál určený především Ondrovi Matějovskému, Já (Radim) a Míla vstanem vždycky dřív než úspěšný trenér Vlašimské mládeže. Dneska se určitě půjdeme koupat, neboť hladina moře je klidná jako Tálinský rybník a dokonce i rybáře lze potkat mezi různobarevnými oblázky, jimiž jsou místní pláže posety. Hodinky právě ukazují 10:20 a holky jsou u svých trenérů, kde se připravují na své dnešní sokyně (Míša má soupeřku ze Sýrie, Nelinka pak bude bojovat s Argentinkou).

Tak tady vznikají další díly Tureckého deníku

Ve 13 hodin zdejšího času můžeme potvrdit, že koupat jsme se skutečně šli a že to stálo za to. Voda v moři si pořád drží příjemnou teplotu, prý na rozdíl od hotelového bazénu, kam se neúspěšně snažil naše holky nalákat nejmladší člen české výpravy Honza Chlebek z Frýdku-Místku. Jako největší vodomil se tradičně projevil Míla Vanka, který si tradičně dal svůj oblíbený kilometřík. Po koupeli odvedla Iveta holky na jejich hotel, během té doby pokračovali Radim s Maťou na deníku a také došlo na dvě přátelské blicky. Oběd jsme tradičně neošidili a poseděli jsme na sluníčku více než hodinu. Drzost jedné z žebrajících koček vystoupala až na takovou úroveň, že nám v jeden okamžik znenadání skočila na stůl a pokusila se (neúspěšně) zmocnit našeho oběda… Právě nyní, v 15 hodin místního a 14 hodin vašeho času, začíná 4. kolo – držte palce!

Všudypřítomné žebrající a drzé kočky čekají na svou příležitost

Večer proběhl ve stejném duchu jako ten předchozí, jen tentokrát si paní Rubešová nepřinesla do hotelového baru takovou formu jako o den dříve a o vítězství v Sabotérech se rozdělili Radim s Ivetou. Nálada byla vzhledem k výhrám Nely i Míši velmi dobrá, a protože jsme si ji před spaním nechtěli zkazit, tragický internet v našem hotelu jsme raději ani nepokoušeli…

Pondělí 16.11.2009

Ráno jsme si mohli trochu pospat – vzhledem ke dvoukolu se dopolední rozbory samozřejmě nekonaly, a tak Maťa nemusel natahovat budík. Po snídani si šel Míla tradičně zaplavat do moře, ostatní se přesunuli do „novinářské“ místnosti v hotelu Limra fandit našim reprezentantům. To probíhá tak, že čekáme a občas získáme nějaké ty informace od Stanislava Jasného, který má přístup do hracích sálů. Také už jsme mohli sledovat některé české borce na onlinu, to ostatně vy v České republice taky . Po obědě a krátkém odpočinku jsme se na naše oblíbené místo vrátili a mimo jiné v těchto minutách (18.50 zdejšího času)  doplňujeme deník.

V průběhu dvoukola se koupání nestihlo, ale jinak si holky moře užily už dost

Uznávám, že pro čtenáře deníku je to dnes nuda, ale opravdu se nic mimošachového neděje – dvoukolo je holt dvoukolo. Pro pobavení alespoň uvedu historku z úvodu pobytu. O náročném cestování na trase Praha-Istanbul-Antalya-Kemer jsme už psali, pro všechny to bylo dost únavné. Nejhůř na tom byli vedoucí a hlavně děti z Frýdku-Místku, které čekala i dlouhá ranní cesta vlakem – všichni tak museli vstávat kolem půl čtvrté. Malý Matyáš Marek byl po příjezdu do hotelu unaven natolik, že při čekání na vyřízení nezbytných formalit usnul tak tvrdě, že když se ráno probudil v posteli, divil se, jak se tam dostal a co to má na ruce. Na ruce měl identifikační náramek a do postele se dostal tak, že ho tam spícího odnesli  . Ještě předtím ale našeho reprezentanta museli vzbudit, aby ho pořadatelé vyfotili na registrační kartičku, to si ovšem ráno vůbec nepamatoval! Jo, nemají to malí šachisté lehké…

Večer se na tradiční posezení k baru nepřesunul Radim. Důvodem byla nepříjemná viróza, nebylo mu vůbec dobře a všichni věříme, že se ráno probudí a nepřijde o plánovaný celodenní výlet .

Konec první části deníku …

Turecký deník část 2

Průběžné výsledky